Každý rok na zimní slunovrat si z tarotu tahám roční kartu. Je to tradice, kterou jsme si asi před dvaceti lety ustanovily s kamarádkami čarodějkami a kupodivu mě baví dodnes. Zasvětila jsem do ní několik mých dalších přátel, přítelkyň, žen z kruhů a samozřejmě svou rodinu. Loňský rok 2022 byl pod patronací karty SÍLA. Zajímavé je, že až zpětně viděno sílu skutečně vidím a vnímám. Až s tímto poctivým ohlédnutím vidím, že jsem udělala zase kus práce, tvořila srdcem a přijala dary spojené s tehdejší slunovratovskou věštbou.
Nemám to slovo ráda. Je takové „velké“. Definitivní. A současně se celým rokem táhlo téma stoupnout si do svých darů. Přijmout i to velké, co se mi nabízí, co mám pocit, že nemohu, předčím se zmenšuji a kde jsem si svou královskou korunu občas měla chuť nasadit nakřivo. Ke konci roku ke mně přišel nádherný léčitelský křišťál. Vnímám, že „má“ práce není má a dostává se do úplně jiných obrysů. Je téměř neviditelná, přitom obyčejně lidská, s velkou pokorou k tomu, co nás přesahuje, u čeho smím být…je hluboká jako oceán, nádech v těle tvořící a jemností vonící. A to vše díky každému dílku roku 2022.
A v čem byl pro mě výjimečný?
Spousty dalšího jsem určitě zapomněla. Ale to nevadí. Teď si dělám svůj osobní prostor na to nové, co se bude chtít dít. To nové, co si přeji přitáhnout si do života a v lehkosti pozvat k sobě.
Ať se nám všem daří poznat svou jedinečnou esenci, být více a více v lidskosti a pečovat o sebe, svou rodinu, své přátelé, svou komunitu. Spolu za jeden provaz i v dalším roce 2023.