Proč se nechci pochlapit

Drahé ženy, přítelkyně, známé tváře i vy neznámé,

připadám si, že se kývu z jedné strany na druhou a hledám v sobě tu správnou rovnováhu mezi rodinou, mateřstvím, partnerstvím, prací s rituály a vedením skupin.  Na jedné straně toužím spočinout a zastavit se v čase, kdy moje malá Johanka vyrůstá ze svých miminkovských I batolecích střevíčků a na straně druhé mě to volá k práci s duší, ženami a v přírodě kouzla vytvářet.

Pokaždé, když od své dcery odcházím jakoby za “vyšším posláním”, říkám si, že už nechci vynechat ani jeden den, kdy budu svědkem jejího dalšího dne na Zemi. Pokaždé, když se vracím zpět nasycená ženskou vůní a intenzitou skupiny, říkám si, jak je dobře, že jsem si zachovala svou čarodějnou nohu a zdrojuji se. A takhle to jde celý rok. Ženský rytmus, který se střídá jako příliv a odliv. 

Příští rok jsem měla záměr otevřít opět svou školu rituálů, Johance budou dva roky a myslela jsem si, že je to již dobrý čas začít plně pracovat. Když si teď sáhnu hodně hluboko do sebe, nebyl to tah z těla ani z mého ženského kompasu, v bříšku, ale tah z hlavy. Nejsem ještě připravená plně pracovat ve službě bohyni jinak než být dobrou mámou a ženou. Jsem v hlubokém přerodu a v přerodu je také moje práce, celý koncept výcviku se přetváří a ještě není hotov. Cítím, že nemohu okupovat vaše termíny, když sama ještě nevím. Dovolit si nevím a důvěřovat, že ono “nevím” se jednou promění v jasnou zprávu “teď jdi a svolej kruh”. Nezbývá mi nic jiného, než se pokorně sklonit a důvěřovat, že ten čas přijde….ale ještě není.

Mohla bych se “pochlapit” a vím, že bych to dala a zvládla…ale to není ženská cesta a  moje srdce přitom pláče a křičí a vzdoruje. Někdy se objeví strach z toho, jestli se na mě nezapomene, jestli se uživím (ano, jsem poprvé v životě závislá na svém muži a je to pro mě dost velká výzva) nebo jestli nezaspím dobu, když si ještě další rok dovolím nevědět a pečovat o hnízdo, Uvnitř vím, že jestli chci, aby svět zpomalil a změnil se, musím začít u sebe a naslouchat svému hlubokému hlasu uvnitř, který pramení z ženského poznání, že být mámou je v určitém období života to nejdůležitější. Moudrost životního cyklu…

Tak tedy tento dopis budiž zprávou o nevím…Nenabízím žádné slevy, žádné dárkové poukazy, žádné výhodné balíčky ani online programy. Omlouvám se všem, které jste se těšily na zahájení školy. Příští rok ještě nezačne.

To, co VÍM, že mě moc baví jsou jednodenní konstelační rituály, lázeňské pobyty s vůněmi a samozřejmě pouť na Krétu v červnu. Škola nebude, ale stránky sledujte, termíny po Novém roce přibudou (chystáme jednodenní rituály v březnu a květnu v Praze), jen je teď Advent a to je doba tichá, něžná a úplně nebyznysová.

Přeji vám překrásné Vánoce, klid a lásku v duši.